Na tuto otázku je velmi těžké odpovědět. [b]Tajemství úspěchu si myslím, že není tajemství[/b], mělo by se sířit, neboť je to nakažlivé. Mám ráda úspěšné lidi a lidi s potenciálem. U mně osobně to bylo o velké píli a pokoře a věděla jsem, že někam směřuji a [b]pracovala jsem s vlastní důvěrou[/b]. Pracovat na něčem, čemu věříte jen vy sama je na jednu stranu těžké, ale na druhou stranu i velmi motivační a osvobozující, když se dostaví výsledky. [b]Můj úspěch vidím v důvěře, houževnatosti, nezlomnosti a vůli či elánu něco dokázat[/b], touhu vymanit se z šedě „ovcí“ a [b]být sám sebou[/b] se všemi atributy úspěchu i neúspěchu. Říká se tomu [b]přirozenost[/b] za všech okolností, i když už člověk vydělá peníze, měl by vědět, že hodnou peněz je jejich hospodaření.

Myslím, že každý manažer, který začíná má nějaké vzory, pak si na základě zkušeností (někdy je to cesta-omyl = zkušenost) tvoří zásady, kterých se drží a které dělají jeho jméno na trhu práce či v byznysu. [b]Já osobně jedu na hodnotách[/b]. Bylo období, kdy jsem tím možná byla i směšná a nebylo to zrovna módní, ale já jsem se držela svého přesvědčení. Uznávám etiku, mé slovo je smlouva, neznám slovo nejde, neumím, slibuji… tyto slova jsou zavádějící. Neslibuji a nemlžím. Jednám přímo, buď to řešení má nebo nemá. [b]Komunikace, přímočarost a transparentnost[/b] ve sdělování mi spíše činila potíže, ale na druhou stranu mám čistou hlavu „ bez vytáček“. [b]Ochota pomoci[/b] je velmi dobrá lidská vlastnost a mně dovedla k tomu, abych poskytla lidem v týmu důvěru a nechala je realizovat – je to [b]určitá forma velkorysosti[/b], neboť zodpovědnost je stejně na mně. Nazvala bych to [b]„dopřej druhému rozvoj a dívej se na jeho úspěchy“[/b]. Pokud se manažer rozhodne podpořit potenciál člověka a rozvíjet ho, vždy ho prakticky vychovává pro někoho jiného, proto [b]by neměl mít zášť[/b], když mu z týmu odejde. Osobně jsem vzory neměla, mám [b]selský rozum a praxe[/b] vám stejně ukáže cestu i milníky úspěchu, stejně jako prohry, a ta vás dovede k cenné vlastnosti, jako je [b]pokora[/b].

Baví mně mladí lidí a sama vím, že bez podpory a důvěry v ně samotné je to velmi těžká a svízelná cesta. Ve svém životě jsem zjistila, že moje role je poznal lidi, vidět jejích talent a přidanou hodnotu, umět je rozvíjet či „tzv. Nakopnout“ a připravit pro jejich úspěšnou dráhu. Moje profese nebyla hned v oblasti aplikované psychologie, ale vyvinula se pozvolna. Dnes [b]vím, jak je absolutně důležité vědět, jaký mám člověk potenciál, kam směřuje a jak toho dosáhne[/b]. Mám ráda mladé a úspěšné lidi, kteří si volí vlastní cestu, jsou otevření, naslouchají a učí se být plnohodnotnými a úspěšnými. Pro mně samotnou je to [b]motivace práce[/b].