Alespoň prozatím se nepovažuju za nějak úspěšného, ale hodně si zakládám na absolutním no-ego přístupu, empatičnosti, otevřenosti a důvěře lidem, se kterými pracuji. Například micromanagement a nedostatek důvěry ke kolegům považuju za jednu z největších brzd a stále se to učím i sám na sobě.

Částečně jsem naznačil v předchozí odpovědi, ale základem je otevřenost a absolutně nulové ego. Za den udělám desítky rozhodnutí a je jasné, že ne všechny jsou správné. Pokud to zjistím, nebo mě na ně někdo upozorní, snažím se situaci hned řešit a připustit chybu. To nejhorší, co člověk, který řídí tým podle mě může udělat, je z důvodu image tuto situaci nikdy nepřipustit a držet si masku bezchybného. Lidé k němu pak těžko mohou vzhlížet a jít za ním.

Když jsem studoval střední školu, podobných aktivit mnoho nebylo a vím, že nejen mě možnost vyslechnout si zkušenější lidi z praxe chyběla. Proto jsem rád, že se nyní podobné aktivity dějí a školy se v tomto směru více otevírají. Zároveň mě baví pomáhat, mladé lidi motivovat a třeba i částečně ovlivnit v jejich dalším směřování.